Narodil se 20. června 1919 v Rajhradě u Brna, kde byl takÈ pokřtěn. Rajhradsk˝m opatem Hlobilem byl posl·n na jezuitskÈ gymn·zium na Velehrad, aby se stal knězem benediktinem. Po öesti letech studia na Velehradě a dvou letech na arcibiskupskÈm gymn·ziu v Praze nakonec vstoupil 8. z·řÌ 1938 do jezuitskÈho novici·tu v Beneöově a v roce 1940 tam sloûil svÈ prvnÌ řeholnÌ sliby. V letech 1940-42 studoval v Beneöově a po zabr·nÌ tamnÌ koleje nacisty 1942-43 na Velehradě filozofii. V roce 1943-44 pokračoval v Praze na Strahově ve studiu teologie. V lÈtě 1944 byl spolu s ostatnÌmi studenty zatčen a do ˙nora 1945 vězněn na Pankr·ci. Odtamtud byl převezen do MalÈ pevnosti v TerezÌně, kde onemocněl tyfem, ale dočkal se svobody. Hned v z·řÌ 1945 byl posl·n do Anglie, aby v koleji Heythrop dokončil studium teologie. 8. z·řÌ 1947 byl vysvěcen na kněze, v letech 1948-49 vykonal třetÌ probaci v St. Beuno¥s. PoslednÌ sliby sloûil 2. ˙nora 1956 v Lond˝ně. ⁄norov˝ převrat zabr·nil jeho n·vratu do vlasti, a tak O. Lang proûil svůj kněûsk˝ ûivot v Lond˝ně. Od roku 1949 pracoval pro krajany, zvl·ötě uprchlÌky, v československÈ misii, v katolickÈ akci a ve ökole, kterou zaloûil. VÌce neû čtyřicet let připravoval českÈ n·boûenskÈ promluvy v r·diu BBC. V roce 1949 byly z jeho iniciativy zah·jeny pravidelnÈ bohosluûby pro krajany, kterÈ se od podzimu tÈhoû roku konaly v jezuitskÈm domě na Farm Street, kde P. Lang od roku 1954 bydlel. O. Lang spolupracoval na vyd·v·nÌ VěstnÌku CyrilometodějskÈ ligy, kter˝ byl později přejmenov·n na "Nov˝ ûivot" a od roku 1954 vych·zel jako krajanskÈ n·boûenskÈ periodikum v ŘÌmě. V˝znamně se podÌlel na aktivit·ch československÈ emigrace v Lond˝ně, byl členem NaardenskÈho hnutÌ, European Liaison Group a st·l při zaloûenÌ lond˝nskÈ pobočky V˝boru na obranu nespravedlivě stÌhan˝ch (VONS). Za pr·ci pro krajanskou komunitu v Brit·nii a za podporu dom·cÌho disentu propůjčil v roce 1991 československ˝ prezident V·clav Havel P. Janu Langovi Ř·d T. G. Masaryka II. stupně. Nejv˝znamnějöÌm dÌlem O. Langa byla spolupr·ce na zaloûenÌ n·boûenskÈho, kulturnÌho a soci·lnÌho střediska "Velehrad" v Lond˝ně v roce 1964. O. Lang byl do poslednÌch chvil tvůrcem neobyčejně pohostinnÈ a př·telskÈ atmosfÈry domu, z nÌû dodnes čerpajÌ lidskou a duchovnÌ posilu Čeöi, Slov·ci a lidÈ dalöÌch n·rodnostÌ. MnozÌ zde naöli cestu k Bohu a vděčně na Otce Langa vzpomÌnajÌ. Otec Lang předal roku vedenÌ domu sv˝m n·stupcům, ale denně na Velehrad dojÌûděl a zůst·val jeho dobr˝m duchem. 7. 2. 2007 musel b˝t převezen do nemocnice St. Mary¥s Hospital v Paddingtonu, odkud si jej po čtyřiceti dnech 21. 3. 2007 r·no P·n povolal k sobě. V předvečer pohřbu 29. 3. 2007 v 17 hodin rektor kostela NeposkvrněnÈho početÌ Panny Marie na Farm Street P. Pearsall a provinci·l česk˝ch jezuitů P. Hylmar přivÌtali rakev s tělesn˝mi pozůstatky O. Langa u vchodu kostela a doprovodili je do kaple vedle presbyt·ře, kde se u nÌ modlili věřÌcÌ českÈ a slovenskÈ komunity v Lond˝ně se sv˝m duchovnÌm spr·vcem dp. Jozefem Vojtkem. V osm večer se v kapli za zemřelÈho Otce Jana pomodlila jezuitsk· komunita neöpory. PohřebnÌ möi svatÈ v p·tek 30. 3. 2007 předsedal provinci·l BritskÈ provincie P. Michael Holman spolu s PP. Hylmarem, Vojtkem, Faixem (augustini·n z USA od sv. Tom·öe z Prahy, před O. Vojtkem rok duchovnÌ spr·vce lond˝nskÈho Velehradu), superiorem komunity a rektorem kostela. PřÌtomen byl takÈ pomocn˝ biskup westminsterskÈ arcidiecÈze Alan Hopes, česk˝ velvyslanec Jan Winkler a vojensk˝ přidělenec slovenskÈho velvyslanectvÌ. Koncelebrovalo asi 17 kněûÌ, dalöÌ byli přÌtomni. Möe svat· zněla v angličtině, P. Hylmar měl v čeötině ˙vodnÌ slovo a z·věrečnÈ poděkov·nÌ. Po anglickÈ promluvě P. Mereditha P. Hylmar česky vzt·hl na P. Langa slova evangelia: "Cokoli jste udělali pro jednoho s těchto m˝ch nejmenöÌch bratřÌ, pro mně jste udělali" (Mt 25) a "L·ska je shovÌvav·, l·ska je dobrosrdečn·, nez·vidÌ... nemyslÌ jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomÌn·, kdyû jÌ někdo ublÌûÌ... vöechno omlouv·, vöemu věřÌ, nikdy nad ničÌm nezouf·, vöecko vydrûÌ (1 Kor 13). PrvnÌ vystihujÌ cit zesnulÈho pro nouzi druh˝ch a neziötnou pomoc, kterou (zcela v duchu prvnÌch jezuitů) poskytoval potřebn˝m jako přirozenou souč·st, ne-li z·klad svÈ duchovnÌ činnosti. Pavlova slova zase O. Langovi dod·vala bezmeznou trpělivost a velkorysou v˝drû v podmÌnk·ch nelehk˝ch a zd·nlivě bez vyhlÌdek. Po roce 1989 se jeho vytrvalost neoček·vaně z˙ročila, kdyû jeho ztenčujÌcÌ se "st·dce" několikan·sobně vzrostlo a oml·dlo v podobě nov˝ch mlad˝ch přÌchozÌch, hlavně ze Slovenska. V z·věru bohosluûby byla připomenuta jmÈna inici·tora českÈ lond˝nskÈ misie kapit·na a později kněze Frantiöka Rochly, obětavÈ pomocnice O. Langa panÌ Roxany Mackay a PP. Popelky, Kovandy a Pazderky. Hold sloûili O. Janovi westminstersk˝ arcibiskup pozdravem, kter˝ přečetl biskup Hopes, hrabě Czernin za spr·vnÌ radu Velehradu, česk˝ velvyslanec a slovensk˝ vojensk˝ ataöÈ. V deötivÈm odpoledni byly tělesnÈ pozůstatky naöeho zesnulÈho bratra Jana uloûeny do země na hřbitově Merton & Sutton Joint Cemetery, Garth Road na předměstÌ Morden. Jednoduch˝ obřad vykonal superior komunity P. Duffy a s otcem se vřel˝mi slovy, s hlubokou ˙ctou a respektem rozloučil dp. Vojtek, kter˝ se v poslednÌch letech o O. Langa pěkně staral a kr·čÌ v jeho stop·ch. Vzpomněl na otcovu zboûnost při poslednÌm přijetÌ Těla P·ně a na jeho slova: "Radujte se st·le v P·nu, opakuji: radujte se! (Flp 4,4), neplačte, modlete se za starÈho dědka a star˝ dědek se bude modlit za v·s".